Konečně jsem se dostala k sepsání článku o letošním KVIFFu. Je to hodně s křížkem po funusu, ale já se k němu mileráda vrátím, jelikož byl podle mě boží a moc jsem si ho užila. Předem varuju, že to asi bude hodně dlouhé povídání. KVIFF máme s Mývalem moc rádi, ale pár let už jsme na něm nebyli. Letos jsme si teda říkali, že by bylo fajn tam jet, a když bylo zveřejněno, že na něj dorazí i náš oblíbený Ewan McGregor, bylo jasno – jede se! Já do Varů vyrazila o den dřív než Mýval, tedy hned ve čtvrtek, den před začátkem festivalu, abychom měli šanci získat vstupenky na projekce tak, jak jsme chtěli. Jela jsem od nás vlakem asi o půl čtvrté ráno s tím, že na místě budu za pět devět – a v devět se začnou prodávat vstupenky. Cesta byla podezřele v pohodě a vše se stíhalo. Před Thermalem na mě ale čekalo ohromné překvapení – už tam byla šíleně dlouhá fronta! Na KVIFFu už jsem takto byla několikrát, jen s tím rozdílem, že jsme tam vždycky přijeli až...