Ahoj, ahoj, blogový světe, dlouho jsme se neviděli... Mám chuť tady zase po nějaké době pozdravit, sdílet svoje myšlenky, kterých mám v poslední době plnou hlavu, hodit sem i nějaký ten updatík, projevit vděčnost... S tím, že už jsme takřka v polovině roku, opět přišla tendence reflektovat. A připadá mi crazy, kolik se toho za poslední dobu změnilo a mění. Vloni přesně v tuto dobu jsem ležela v posteli a koukala se na své hojící se jizvičky po laparoskopii, díky níž jsem se dozvěděla, že mám endometriózu. No a teď, o rok později, pozoruju, jak se mi to v bříšku tetelí. A taky už je to víc než půl roku, co jsem vdaná. Rok od toho, co mi odešla moje milovaná slepička Pipka. A spousta dalších věcí se změnila a stále tolik mění. Nejen v rodině a v okolí, ale i u mě samotné. Vnímám u sebe obrovský posun a hlavně větší sebejistotu, kterou jsem si postupem času vybudovala. Je ovšem legrační, jak se to ve mně občas pořád pere – v jednu chvíli si řeknu no jo, už jsem fakt dospělá, a ...