Candace Bushnell, Katie Cotugno: Pravidla pro holky

Anotace

Marin je vynikající studentka, píše do školních novin a po střední škole chce ve studiu pokračovat na Brownově univerzitě. Budoucnost vypadá zářně – a její angličtinář pan Beckett oceňuje, jak píše, a povídá si s ní o knihách. Když ale učitel zajde v jejich „vztahu“ příliš daleko, je Marin v šoku a zmatená, protože neví, co se vlastně stalo. Může za to všechno ona? Když konečně sebere odvahu celou situaci řešit s vedením školy, nikdo jí nevěří. A ona ho navíc musí dennodenně vídat při hodinách, a ještě snášet jeho poznámky. Marin to však nehodlá vzdát. Využije své pozice redaktorky školních novin a založí feministický čtenářský kroužek. Nalezne tak překvapivé spojence, třeba Graye, kterého dosud považovala za kluka, co se otočí za každou sukní. A když události ve škole i v jejím osobním životě začnou nabírat nebezpečné obrátky, musí vzít Marin život do svých rukou a napsat si vlastní pravidla. (Databáze knih)

Můj názor

Z této knížky jsem byla naprosto nadšená. Přestože jde jen o young adult, takže bych čekala něco lehčího, připadá mi fakt skvěle napsaná a vyvolala ve mně šíleně moc myšlenek a emocí. A myslím, že opravdu skvěle upozorňuje na hodně důležité téma, a to jak snadný to lidi, kteří zneužívají své pozice moci, leckdy mají.

I já sama jsem si nejdřív říkala, proč to ta Marin vůbec řeší, vždyť ji ten učitel jen políbil, nic víc se nestalo, a navíc se jí i líbil, tak proč to rozmazávat a zbytečně toho super týpka popotahovat a ničit mu pověst. No jo, ale když se na to podívám z pohledu jejích rodičů – rozhodně bych nechtěla, aby se něco takového mojí dceři stalo! Určitě to není v pořádku a chtěla bych, aby za to toho učitele minimálně vyrazili, ideálně aby se už k dětem nemohl ani přiblížit.

A to se mi právě líbí, že právě na tohle ta knížka poukazuje. Na to, jak nebezpečný je tyhlety věci přecházet a jak snadný je tomu lumpovi naletět. A taky jak strašný je, když už se s něčím takovým svěříte a lidi vám nevěří, protože pro to nemáte dostatek důkazů. A to v tomto případě šlo jen o pusu, kdyby ji ten učitel nedejbože znásilnil, taky by se nad tím jen mávlo rukou, protože je to tvrzení proti tvrzení a žádné další důkazy nejsou?

Naprosto jsem chápala Marininu rozhořčenost, ta malá feministka někde ve mně ji celou dobu s hlasitým povykováním nadšeně podporovala. A zároveň se mi líbilo, jak i ta Marin samotná občas o sobě pochybovala a že jí mnohdy došlo, že sama sebe vlastně vůbec nepoznává... Takové to zmatení, když je vám 17 let a ještě se v sobě úplně nevyznáte... Tady to bylo moc krásně zachycené.

Takže za mě fakt super, mělo to šťávu, rozhodně jedna z nejlepších knížek, co jsem v roce 2025 přečetla! :)

★★★★★