Lufienne K.

Lenka padne vyčerpaná na gauč. Cítí, že je jen krůček od dalšího breakdownu. Tolik let bojuje s depresí, teď už si však myslela, že je konečně na dobré cestě, že bude zase normální, ale ne, je to tu znovu. Zase má pocit, že je všechno v jejím životě špatně, že ona celá je špatně. Vezme do ruky telefon a otevře instagram, aby se trochu rozptýlila. Hned na ni vyskočí nejnovější příspěvek Báry. Je na firemním vánočním večírku v galerii. V té, kam se Lenka chce už tak dlouho podívat. Achjo, ta Bára se tak má, pomyslí si Lenka. Rozklikne její profil a prohlíží si jednotlivé fotky. A jako by jí to v ten moment všechno došlo – Báry život je perfektní, je krásná, šťastná a oblíbená, má super práci a pořád podniká nějaké zajímavé věci. Zato její život je úplně k ničemu. Všechno v něm je špatně, ona celá je špatně. Proč taky není krásná? Proč taky nemá tolik kamarádů a zajímavou práci? Co v životě má? Proč musí páteční večer trávit takhle? Temné m...

„Byla  tak  krásná. Rád jsem ji pozoroval, když jezdila na kolečkových bruslích v parku. Během hodiny kolem mě projela hned několikrát. Její vlasy se na sluníčku přenádherně leskly. Doufal jsem, že jednoho dne mi kromě letmého pohledu věnuje i úsměv – a ano, stalo se. Již jsme o sobě věděli.  Jednoho dne si ke mně přisedla na lavičku, aby se vydýchala. Byla unavená a zpocená – ale ta její vůně, to je to, co mě dostalo. Rozhodl jsem se, že to udělám – musí být mou.  Počkal jsem si na ni jeden večer a zatáhl jsem ji do křoví. Křičela, ale v parku již bylo pusto a šero. Bránila se, chtěla se mi vytrhnout, zesílil jsem tedy své sevření, bylo čím dál pevnější a pevnější... Nechtěl jsem ji zabít, ale stalo se. Alespoň jsem ji  konečně  měl jen pro sebe. Byl to krásný pocit, takový opojný... Ale slíbil jsem si, že už to víckrát neudělám! Jenže mladá děvčata jsou tak stydlivá a prchlivá,  jak jinak se k nim má člověk přiblížit? Každá mi věnovala pramen...