Věci se mění a život životuje

Ahoj, ahoj, blogový světe, 

dlouho jsme se neviděli...

Mám chuť tady zase po nějaké době pozdravit, sdílet svoje myšlenky, kterých mám v poslední době plnou hlavu, hodit sem i nějaký ten updatík, projevit vděčnost... 

S tím, že už jsme takřka v polovině roku, opět přišla tendence reflektovat. A připadá mi crazy, kolik se toho za poslední dobu změnilo a mění. Vloni přesně v tuto dobu jsem ležela v posteli a koukala se na své hojící se jizvičky po laparoskopii, díky níž jsem se dozvěděla, že mám endometriózu. No a teď, o rok později, pozoruju, jak se mi to v bříšku tetelí. A taky už je to víc než půl roku, co jsem vdaná. Rok od toho, co mi odešla moje milovaná slepička Pipka. A spousta dalších věcí se změnila a stále tolik mění. Nejen v rodině a v okolí, ale i u mě samotné. Vnímám u sebe obrovský posun a hlavně větší sebejistotu, kterou jsem si postupem času vybudovala. Je ovšem legrační, jak se to ve mně občas pořád pere – v jednu chvíli si řeknu no jo, už jsem fakt dospělá, a v druhou si připadám jako ta největší buchta na světě. Ale hádám, že tak to prostě v životě je.

Velice intenzivně teď řešíme bydlení, což je téma, které mě trápilo už delší dobu, avšak pořád to pro mě byla věc spíše vzdálenější budoucnosti. Ovšem teď se objevily nové faktory, jež nás k pátrání po domově popostrčily už teď. Máme docela konkrétní představu o tom, co chceme, což je vlastně docela blbý, protože nabídka není moc velká. A ano, všechno je nesmyslně drahé. Jedna příležitost už se nám však naskytla, ale nakonec to nevyšlo – a věřím, že to tak mělo být. Najde se něco jiného. Jen musíme počkat, až ten správný čas nastane, což je pro tak netrpělivého člověka, jako jsem já, docela nesnadný úkol. Říkám si, že by bylo hezké bydlení vyřešit, než se nám to naše mládě vylíhne, jenže čas se pomalu, ale jistě krátí a ta pravděpodobnost, že to tak fakt bude, každým dnem klesá.

Nejvíc vděčná jsem ovšem za to, že mám po boku právě svého manžela. Cítím, jak nás to vše, co teď spolu prožíváme, o to víc spojuje, že je náš vztah čím dál pevnější a že je vlastně opravdu nádherné mít takového parťáka do života. Mám obrovské štěstí, že ho mám. A těším se, co nám budoucnost přinese.

S tím vším reflektováním a přemýšlením a stanovením nových směrů souvisí i aktualizace vision board, již jsem si vytvořila na začátku roku. Poupravila jsem ji jen maličko, vlastně jsem jen odebrala věci, které jsou už teď pasé nebo jsem je přehodnotila a momentálně do nich nechci dávat energii. A mám z toho radost, mám z ní dobrý pocit.

Pořád ale mám někde v sobě tendenci být na sebe strašně přísná a taky i trochu zlá. Něco ve mně se mě neustále snaží vybičovat k tomu, abych byla LEPŠÍ!, že musím dělat to a to a hlavně železně pravidelně a perfektně! A nějaká moje další část se to snaží ukočírovat a říká si: Však co, tak dneska ještě ne, dáme to od nového měsíce, od toho a toho data, od pondělí... A moje další část ví, že to je blbost, že je to past, že když něco chci, můžu s tím klidně začít ve čtvrtek 18. v 10:21 a hotovo. Žádné deadliny, žádné dělání věcí jen proto, že by se to mělo. Naopak vnímat, co doopravdy chci, a být v klidu a tady a teď. A hezky se o sebe starat. A žádné musím a měla bych.

No a opět se ve mně probudila touha a chuť být aktivní tady na blogu a na instagramu. Jsem zvědavá, jak dlouho mi to vydrží :D Uvidíme, uvidíme...

A co vy? Jak se máte a co v poslední době děláte?

Dejte mi vědět do komentářů :)