Anna Sólyom: Kočičí kavárna

Anotace 

Od chvíle, kdy se rozešla s partnerem a přišla o zaměstnání, je život Nagore jedna velká pohroma. V peněžence jí zbývá posledních pár drobných, z nichž nepokryje ani nájem. V tu chvíli jí však dávná přítelkyně dohodí neobvyklou práci servírky v barcelonském Neko Café, sympatické malé kavárně, kde na své nové páníčky z řad zákazníků čeká sedm koček.

Jelikož má Nagore z těchto tvorů už od dětství panickou hrůzu, po prvotním odmítnutí ji zoufalství donutí práci přijmout i proti své vůli. To, co zpočátku do její nejisté reality vtrhne jako uragán, se s přibývajícími dny ukazuje být život proměňující zkušeností. Každý ze sedmi mistrů Neko (japonsky „kočka“) jí poskytne klíč k umění žít, jako je klid, soustředění, flexibilita nebo ryzost srdce a další hodnoty, které začne uplatňovat v každodenním životě, dokud jí osud nepřipraví další nečekaný zvrat.

Anna Sólyom napsala milý román, jenž čtenáře vede k poznání, že v životě je vždy možné najít své místo. Jeho děj se odehrává v jedné z kočičích kaváren, které jsou poslední dobou ve větších městech čím dál tím oblíbenější. (Databáze knih)

Můj názor

Tušila jsem, že to asi nebude nic pro mě, původně se mi do ní ani moc nechtělo, ale tak jsou tam kočky, tak jsem si řekla, že to zkusím.

Jediné štěstí bylo, že se to četlo fakt rychle, jinak bych to odložila. Nebavilo mě to, hlavní postava mi byla nesympatická a všechno se tu odehrávalo jen tak na povrchu, ale přitom se to snaží předkládat kdovíjak hluboká životní moudra. Vím, že jsem náročná, ale nepřipadá mi moc uvěřitelné, že by si někdo přišel na velkou životní pravdu jen z toho, že uvidí kočku, jak si jde zdřímnout. I když by některé věci určitě stály za zamyšlení, tady mi to z těch pár stránek vyznívá spíš jako klišé.

Aspoň že tam teda byly ty kočky a pár hezkých kočičích obrázků, ale jinak mi tahle knížka zkrátka celkově nesedla.

★★☆☆☆