Kateřina Karolová: Postranní ulička

Anotace

Mladý lékař přijíždí na odbornou konferenci do Karlových Varů, kde ho čeká večerní vystoupení před naplněným sálem. Svou nervozitu se rozhodne zmírnit krátkou procházkou po okolí. Ulice cizího města ho zavedou až k jeho okraji a vyhlášeným lesním vyhlídkám, kde se muž nechá zlákat nenápadnou, opuštěnou uličkou. Myslí si, že si jen zkrátí cestu, ale jen co projde na její konec, začne se v jeho životě dít něco znepokojivého. Protože mlhou zahalené město skrývá víc než jen léčivé prameny. (Databáze knih)

Můj názor

Po Postranní uličce jsem sáhla, protože se odehrává v Karlových Varech, kam jezdíváme na festival. Děj podle popisku zněl docela slibně, ale ve výsledku mě to vůbec nebavilo. Musela jsem se hodně přemlouvat, abych to dočetla. Kapitoly jsou naštěstí docela kratičké, tak to docela odsýpalo. Žádné napětí jsem ovšem bohužel necítila. Naopak mě štvalo, že se vlastně pořád jen motáme v kruhu a k nějakému pořádnému zjištění dojde až na konci – což už je nám ale docela k prdu, když už je konec a víc se nedozvíme :D A nepůsobilo to na mě jako takový ten otevřený konec, který vás nahlodá, spíš nedotaženě... Myslím, že rozsah povídky by tomuto příběhu možná seděl víc.

★★☆☆☆