Lufienne K.

Anotace  Od chvíle, kdy se rozešla s partnerem a přišla o zaměstnání, je život Nagore jedna velká pohroma. V peněžence jí zbývá posledních pár drobných, z nichž nepokryje ani nájem. V tu chvíli jí však dávná přítelkyně dohodí neobvyklou práci servírky v barcelonském Neko Café, sympatické malé kavárně, kde na své nové páníčky z řad zákazníků čeká sedm koček. Jelikož má Nagore z těchto tvorů už od dětství panickou hrůzu, po prvotním odmítnutí ji zoufalství donutí práci přijmout i proti své vůli. To, co zpočátku do její nejisté reality vtrhne jako uragán, se s přibývajícími dny ukazuje být život proměňující zkušeností. Každý ze sedmi mistrů Neko (japonsky „kočka“) jí poskytne klíč k umění žít, jako je klid, soustředění, flexibilita nebo ryzost srdce a další hodnoty, které začne uplatňovat v každodenním životě, dokud jí osud nepřipraví další nečekaný zvrat. Anna Sólyom napsala milý román, jenž čtenáře vede k poznání, že v životě je vždy možné najít své místo. Jeho děj se odehrává v jed...

Tady tuhle recenzi jsem psala do školy na tvůrčí psaní a dost mě to bavilo, tak jsem si říkala, že bych to mohla hodit i sem. Ale POZOR, text obsahuje spoilery! Tak ať se omylem nedočtete něco víc, než byste chtěli, haha. Román Les v domě jsem zaregistrovala díky obrovskému poprasku ohledně plagiátorství, ke kterému došlo krátce po jeho vydání. Přestože nepatřím k autorčiným věrným čtenářkám (tato kniha je první, již jsem od Aleny Mornštajnové četla), téma mě velice zaujalo a na základě mnohých pozitivních ohlasů jsem očekávala i velmi silný příběh. Vypravěčkou je samotná protagonistka, dívka, které doma říkají cácora. Chronologicky popisuje svoje vyrůstání ve dvougeneračním domě nedaleko lesa, jež bohužel nebylo vůbec snadné. Její maminka ji věčně přehlížela a věnovala se spíše jen sobě samé a její prarodiče, žijící ve spodním patře domu, pro ni také nikdy nebyli oporou. Děda většinu času trávil ve své dílně, jako jediná jí pozornost věnovala ba...

Lenka padne vyčerpaná na gauč. Cítí, že je jen krůček od dalšího breakdownu. Tolik let bojuje s depresí, teď už si však myslela, že je konečně na dobré cestě, že bude zase normální, ale ne, je to tu znovu. Zase má pocit, že je všechno v jejím životě špatně, že ona celá je špatně. Vezme do ruky telefon a otevře instagram, aby se trochu rozptýlila. Hned na ni vyskočí nejnovější příspěvek Báry. Je na firemním vánočním večírku v galerii. V té, kam se Lenka chce už tak dlouho podívat. Achjo, ta Bára se tak má, pomyslí si Lenka. Rozklikne její profil a prohlíží si jednotlivé fotky. A jako by jí to v ten moment všechno došlo – Báry život je perfektní, je krásná, šťastná a oblíbená, má super práci a pořád podniká nějaké zajímavé věci. Zato její život je úplně k ničemu. Všechno v něm je špatně, ona celá je špatně. Proč taky není krásná? Proč taky nemá tolik kamarádů a zajímavou práci? Co v životě má? Proč musí páteční večer trávit takhle? Temné m...

Heh, tady tento článek jsem měla publikovat tak před rokem, lol. Tehdy mi totiž přišly nové knížky od mých dvou nejmilejších autorů – J. H. Krchovského a Petry Soukupové. Rozhodla jsem se tedy, že natočím unboxing/rozbalování této zásilky, protože jsem z ní měla neskutečnou radost… A taky jsem si to prostě chtěla vyzkoušet natočit a sestříhat. Proč jsem to teda nepublikovala dřív? Vůbec netuším, myslím, že jsem zapomněla, lol, ale říkala jsem si, že když už to videjko existuje, tak to sem dám. Obě knížky jsem tehdy samozřejmě přečetla, Krchovského jsem si dokonce nedávno zopákla, tak k nim teď aspoň můžu něco napsat… Petra Soukupová – Nikdo není sám Veronika má komplikovaný vztah se svými rodiči. Vlastně spíš s matkou, otci bylo vždycky tak nějak všechno jedno, pokud si dobře vzpomínám. Maminka však náhle zemře, což způsobí spoustu nových situací, které musí někdo vyřešit. Všechno to samozřejmě padne právě na Veroniku, a tak začne lítat jako hadr na holi a snaží se vše ud...

Konečně jsem se dostala k sepsání článku o letošním KVIFFu. Je to hodně s křížkem po funusu, ale já se k němu mileráda vrátím, jelikož byl podle mě boží a moc jsem si ho užila. Předem varuju, že to asi bude hodně dlouhé povídání. KVIFF máme s Mývalem moc rádi, ale pár let už jsme na něm nebyli. Letos jsme si teda říkali, že by bylo fajn tam jet, a když bylo zveřejněno, že na něj dorazí i náš oblíbený Ewan McGregor, bylo jasno – jede se!  Já do Varů vyrazila o den dřív než Mýval, tedy hned ve čtvrtek, den před začátkem festivalu, abychom měli šanci získat vstupenky na projekce tak, jak jsme chtěli. Jela jsem od nás vlakem asi o půl čtvrté ráno s tím, že na místě budu za pět devět – a v devět se začnou prodávat vstupenky. Cesta byla podezřele v pohodě a vše se stíhalo. Před Thermalem na mě ale čekalo ohromné překvapení – už tam byla šíleně dlouhá fronta! Na KVIFFu už jsem takto byla několikrát, jen s tím rozdílem, že jsme tam vždycky přijeli až...

„Byla  tak  krásná. Rád jsem ji pozoroval, když jezdila na kolečkových bruslích v parku. Během hodiny kolem mě projela hned několikrát. Její vlasy se na sluníčku přenádherně leskly. Doufal jsem, že jednoho dne mi kromě letmého pohledu věnuje i úsměv – a ano, stalo se. Již jsme o sobě věděli.  Jednoho dne si ke mně přisedla na lavičku, aby se vydýchala. Byla unavená a zpocená – ale ta její vůně, to je to, co mě dostalo. Rozhodl jsem se, že to udělám – musí být mou.  Počkal jsem si na ni jeden večer a zatáhl jsem ji do křoví. Křičela, ale v parku již bylo pusto a šero. Bránila se, chtěla se mi vytrhnout, zesílil jsem tedy své sevření, bylo čím dál pevnější a pevnější... Nechtěl jsem ji zabít, ale stalo se. Alespoň jsem ji  konečně  měl jen pro sebe. Byl to krásný pocit, takový opojný... Ale slíbil jsem si, že už to víckrát neudělám! Jenže mladá děvčata jsou tak stydlivá a prchlivá,  jak jinak se k nim má člověk přiblížit? Každá mi věnovala pramen...